• Základní kapitál nutný k podnikání firmou s ručením omezeným nebo akciovou společností

Jedná se o společnosti, kde musí společníci do společnosti vložit vklad. Souhrn vkladů vytváří pak základní kapitál těchto společností. Výhodou takových společností je to, že za závazky samotné společnosti společníci neručí (samozřejmě v obecném pojetí, i zde existují výjimky). Toto "Výhrada odpovědnosti" je největší výhodou, protože podnikatel dokáže takto ochránit svůj osobní majetek, protože za závazky společnosti ručí pouze jejím obchodním majetkem. Bohužel tento fakt mnozí podnikatelé i mnohokrát zneužívají. V obchodním rejstříku mají "s.r.o." zastoupení možná až 87%, což bylo logicky způsobeno následujícími faktory:

- společníkem a jednatelem může být tatáž osoba, postačuje pouze jedna osoba

- není potřeba zřizovat dozorčí radu a logicky nominovat do ní lidi

- výhrada odpovědnosti

- daňové a odvodové aspekty

- základní kapitál ve výši 200 000 Kč může deklarovat jen prohlášením správce vkladu

• Základní kapitál vytváří tedy "jakousi" mylnou představu o jistotě a garanci. Podobně jako směnka, kde bohužel i v odborné literatuře se lze setkat s názorem, že směnka má zabezpečovací funkci. Osobní názor však zní, že směnka pomůže jen jednodušeji vyhrát soudní spor, což ovšem ještě nic neznamená, pokud dlužník nemá majetek.

K překonání překážky skládat kapitál mohou sloužit mnohé způsoby jako například:

- koupě hotové tzv.. ready made společnosti

- využití institutu nepeněžitého vkladu

- využití jiné právní formy - komanditní společnost, veřejná obchodní společnost

• Tichý společník 

Jde zejména o institut akciové společnosti, kdy se do obchodního rejstříku nezapisují majitelé akcií, kteří jsou majiteli samotné společnosti. Tímto způsobem se lze "skrýt", přičemž obchodní partner nemusí ani vědět s kým ve skutečnosti podniká.

Dalším způsobem "utajeného podnikání" smlouva o tichém společenství. V podstatě jde o smluvní vztah mezi podnikatelem (rozuměj obchodní společnost, OSVČ, živnostník) na jedné straně a tichým společníkem na druhé straně, kterým může být jakákoliv osoba nepodnikatel, ale i podnikatel. Tento smluvní vztah je upraven v Obchodním zákoníku, přičemž mnoho ustanovení je dispozitivních, což znamená, že strany si mezi sebou mohou upravit právní vztah i jinak, než je nadefinovaný v zákoně. Například investor je třeba veřejně známou osobou a nechce a nepotřebuje, aby okolí vědělo že disponuje větším majetkem než se o něm ví, tak se dohodne s obchodním partnerem, že rozběhnou společné podnikání s formou tichého společenství. Bohatý investor tedy vloží vklad do společnosti (ten může mít podobu peněz, know-how, majetkových práv. Za což mu bude patřit podíl na zisku z tohoto společného " podnikání "ve výši x%. Samozřejmě, jedná se o principiální konstrukci, do které následně vstupuje množství komplikovaných právních a účetních vztahů.

Základními znaky tichého společenství je:

• - anonymita = možnost podnikat přes někoho jiného bez nutnosti evidence ve veřejných rejstřících

• - po vložení vkladu vzniká nárok na dohodnutý podíl na zisku

• - tichý společník v zásadě neručí za závazky podnikatele ( * nastavení může být individuální )

Tiché společenství má svá specifika, která je nutné ve smlouvě ošetřit. Může se jednat o případ ručení, zániku tichého společenství, specifikaci druhu podnikání, kterého se tiché společenství týká (například přes tutéž společnost se mohou realizovat i jiné projekty), mnohé jiné specifika. Pro výpočet podílu ze zisku slouží účetní závěrka za příslušný rok. Pokud by došlo k zániku tichého společenství v průběhu roku (například titulem výpovědi smlouvy), tak je vhodné sestavit mimořádnou závěrku ke dni zániku tichého společenství, aby mohlo dojít k vyrovnání. Aby nedošlo k zkreslování hospodářských výsledků (jeho snižování v důsledku nižší výplaty podílu tichého společníka), tak zákon umožňuje tichému společníkovi například právo nahlížet do účetních záznamů. Tichému společníkovi přiznávají určité oprávnění dozorčího orgánu. V této souvislosti by měly být samozřejmě do smlouvy začleněné instituty na ochranu tichého společníka.

• Anonymita vlastnictví společnosti 

Mnoho podnikatelů řeší při svém podnikání otázku "neviditelnosti". Jistě, můžeme se setkat is případy, kdy se snaží "neviditelně" podnikat osoba, které to zakazuje zákon, například v případě výkonu veřejné služby (například pracovní poměr ve státní službě). Může jít ale také o případ soukromé sféry, kdy to osobě zakazuje pracovní smlouva, resp. interní pracovněprávní předpisy. V obchodním právu platí zákaz konkurence statutářů. Mnohdy se lze setkat is případem, že osoba která má pozice společníka nemá nárok na dávku od státu (například mateřskou).

Na druhé straně anonymita vlastnictví společností může sloužit i na "zatajení" propojenosti obchodních společností. Také asi nebude chtít být "viditelný" podnikatel s "porouchaným image". Důvodů může být mnoho. Mohou být spekulativní, ale i zcela oprávněné.

Jako prostředky "neviditelnosti" mohou sloužit následující instituty:

• Akciová společnost - akciovou společnost mohou založit minimálně dvě fyzické osoby, přičemž odchylka se nevztahuje na právnickou osobu (ta ji může založit i sama). Po vzniku akciové společnosti a její zápisu do obchodního rejstříku však mohou akcionáři disponovat svými akciemi a převést je na jiné osoby. Tímto způsobem může například jediný zakládající akcionář viditelný v obchodním rejstříku převést akcie například na další fyzické osoby (dokonce i jednu), přičemž tyto osoby se již nezapisují do obchodního rejstříku. Skutečností na jejímž základě se osoba stane akcionářem, a tedy majitelem společnosti, je rubopisovanie akce a její předání. Takové nabytí akcií se nezapisuje do obchodního rejstříku. Ve sbírce listin obchodního soudu jsou založeny jen zakladatelské dokumenty akciové společnosti v nichž jsou uvedeni pouze původní akcionáři. Následný převod akcií se však již v rejstříku neeviduje.

V konečném důsledku s poukazem na výše uvedené, is použitím akcií na jméno lze zůstat "neviditelný" v rejstříku.

• Offshore - dalším způsobem je založení společnosti v offshore zemích, což vyplývá i z výše uvedeného výkladu. Majitel takové společnosti je ten, kdo má prostě v rukou její akcie. Tento akcionář jako tzv.. "Shareholder" není oficiálně zapsán v registrech, jeho totožnost je jen velmi těžko zjistitelná. Funkci statutárních orgánů (v zahraničí jsou to tzv.. Generální ředitelé, tajemníci, atd..) Provádějí zpravidla právníci dané země, kteří poskytují v této oblasti právní služby, samozřejmě s velkým důrazem na důvěru (tzv. "nominee" služby). Oficiální a právní jsou tedy statutární zahraniční osoby, které zmocňují úkony "pravých" majitelů.

Mezi další instituty patří například trust a smlouva o tichém společenství, kterou si blíže rozebereme v následujícím článku.